// F R E A K //

Když se otočím zpátky a podívám se, jak jsem si vedl ještě před měsícem, mohl bych si hrdě pogratulovat za to, že jsem se pevně držel svých zásad a nemyslel na špatnosti. Teď je všechno vzhůru nohama a já už ani nevím, který pohled na věc je ten správný, a jak svět okolo vnímat. Všechno dobré i zlé se mi slilo dohromady a nedokážu si utřídit, co kam patří.

 Dneska byl úplněk (Nemůžu v tuhle dobu spát.), a já se jen tak ve tři ráno sebral, vylezl ven balkónem a šel se v pyžamu boso projít po okolí. Nevím co mě to popadlo, ale od té doby, co jsem přečetl první knížku od Johna Greena mám takové nutkání dělat pořád něco spontánního a praštěného. Nechápu, kde se to ve mně bere!

Včera jsem dočetl Hledání Aljašky mám z toho smíšené pocity. Na jednu stranu to byla asi nejlepší knížka, kterou jsem kdy četl, protože ve mě dokázala vyvolat činy, ke kterým bych se normálně vůbec neuchýlil (Mluvím teď přesně o té noční procházce.), a na druhou stranu mi to přijde divné, protože se obvykle tak bláznivě nechovám. Pořád teď jenom čtu a nic jiného nevnímám. Knížky mě tak chytly, že už dva dny nedělám nic jiného. I spánek mi příjde jako zbytečná ztráta času, tak místo něho čtu už dvě noci po sobě a ve dne to dospávám.

Ve čtvrtek už začínají Coloursy, a já se už nemůžu dočkat na všechny moje oblíbené kapely a zpěváky! Sice to znamená, že se čtyři dny v kuse pořádně nevyspím, ale co už, kvůli Bastille, Newmanovi, MGMT a Zaz to vydržím. Taky se nesmírně těším na svoje spolužáky a kamarády ze školy, které jsem teď dlouho neviděl a nemůžu se dočkat, až si všichni užijeme skvělou atmosféru koncertů. S kým z vás se na Colours of Ostrava potkám? :)