Music #2

Bude to už rok zpátky, co jsem tady ještě jako naivní nováček psal článek o hudbě, co jsem tehdy poslouchal. Od té doby uplynula spousta času a můj hudební vkus se taktéž docela změnil. Těším se, až se zase o pár měsíců později rozhodnu napsat třetí pokračování a budu se smát tomu, co jsem poslouchal.

Chci vám představit několik kapel, které znáte více či méně, a taky ty, které teprve poznáte.

Arctic Monkeys 
Britská kapela s pěti členným zastoupením. Hrají převážně Indie Rock a Klasický Rock. Neposlouchám je tak dlouho na to, abych o nich mohl básnit půlhodiny, ale jejich songy z alba AM mně hodně inspirují a dodávají mi energii. Nejoblíbenější song? Bezkonkurenčně Arabella!

Bastille
Další britská kapela. O můj bože, tahle je ale ta pravá nefalšovaná láska na celé mládí. Miluju je, miluju jejich hudbu, miluju ty pocity, které mnou zmítají, když je poslouchám! Měli jsme dlouhou pauzu, protože jsem měl období, kdy jsem poslouchal trošku odlišný styl hudby než Indie, ale pak jsem se vrátil zpět k Bastille a také k jejich hudbě. Nejlepší zážitkem pro mě bude, až je uslyším na letošních barvách Ostravy! Obě jejich alba jsou pro mě svatá a je ohromně těžké vybrat písničku, která se mi líbí nejvíce, protože všechny jejich songy jsou nejlepší. Ale poslední dobou ujíždím na Skull z alba All This Bad Blood.

CHVRCHES
Tahle synthpopová senzace pochází taky z ostrovů a je to už nějaká ta doba, co to táhnem spolu. Poprvé mi je představila kamarádka Jůla, ale nevěnoval jsem tomu obzvlášť pozornost. Až po měsících jsem ji znovu objevil a naprosto se mi líbil hlas jejich frontmanky Lauren, která má mimochodem i skvělý styl oblékání! Tahle kapela kombinuje dva mé nejoblíbenější styly (Electro a Indie) a tím je jedinečná! Největší pecka od nich je GUN. Fakt boží text a melodie!

Crystal Castles
Tohle ambiciózní kanadské duo se svou velmi velmi VELMI alternativní hudbou, která by se dala charakterizovat jako dupstep, electro a metal dohromady, je pro mě poslední dobou velikým přínosem. Sice mají tři alba ale já se doposud dostal pouze ke dvou z nich (šetřím si je do zásoby, aby se mi neohráli moc rychle haha). Většina jejich songů je poklidné elektro, ale pak se tu najde i pár songů, ve kterých Alice (zpěvačka) křičí do mikrofonu. To odradí většinu lidí, kterým jejich hudbu představím a odbijou mě s tím, že mi to tak akorát vymyje mozek. Právě naopak! Právě tahle hudba ve mě dokáže probudit hluboko zakořeněné pocity a vypustí je na povrch. Cítím se pak tak nějak zvláštně dobře. Představím vám jednu z těch klidnějších a to Black Panther. Pro ty otrlejší z váš, kteří chtějí zkusit i něco nového, pusťte si Alice Practice, Love and Caring a Xxzxcuzx Me. Další dobré elektro písničky jsou Empathy, Baptism a Vanished.

Grimes
Další umělec původem z Kanady je Grimes. Je to jedna z těch alternativnějších jedinců, co mám v hudební knihovně. Její hudba, jak ona sama říká, nezapadá do žádného stylu, což i odpovídá, protože i já mám problém s tím, že bych ji určil výhradně jako Indie umělkyni. Je to prostě něco na bázi electro-indie-industrial, co krásně zní v uších. Její hudba mě po většinu času uvolňuje a dobře se při ní usíná. Nejvíc srdcovka je Oblivion z alba Visions.

Lorde
Myslím, že tuhle hvězdu z Nového Zélandu ani nemusím dvakrát představovat, protože ji určitě všichni aspoň trochu znáte. Moc se mi na ni líbí, že je skoro stejně stará jako já a její skvělá hudba je už známá po celém světě. To co ji chybí v kráse, doplňuje její zlatý hlas. Její songy se nejvíce hodí na depka večery s knížkou a kakaem. Jako ukázku jsem vybral Team.

The M Machine
Konkrétně tahle skupina ve mě vyvolává velmi nostalgické pocity ze září minulého roku, kdy jsem byl v anglii. Přesně v tu dobu jsem se procházel ulicemi Londýna a jejich hudba mi hrála ve sluchátkách. Jejich hudba se od ostatních v tomto článku liší tím, že je čistě electro a žádné indie. Je to tak trochu pozůstatek z toho, co jsem býval, a co už nejsem. Tiny Anthem je pro mě vlastně taková malá hymna haha.

Marina and The Diamonds
Docela se mi líbí její pseudonym, protože si ho tak šikovně vybrala z jejího rodného jména (Marina Diamondis). Osobně mě Marina zaujala svým nezvyklým hlasem a půvabem. Občas sice její texty postrádají hlubší význam, ale aspoň se u nich dá dobře uvolnit a užít si chytlavou melodii. Je už asi jediným oficiálním umělcem z Popového žánru, protože ostatní už nějak neposlouchám.  Písničku Oh No! mám moc rád, protože si ji spojuji s hrou Just Dance 3 na Wii, kterou jsem v létě častokrát hrál se sestrou.

Jak to tak vidím, tak z mého playlistu vymizel veškerý pop a dubstep (I když tím taky zrovna nepohrdnu) a přibylo samé Alternative Indie apod. No tohle jsem prostě já. Měním hudbu jako ponožky - prostě hudební děvkař.