Začnu od začátku.
Dneska jsem byl domluvený s mými skvělými přáteli, že si zajdeme do kina. Šlo nás šest lidí, z toho jeden zamilovaný páreček, dvě malé sestry, já a kamarádka Kačka. Měla jít i Gabb. jenže ta to odvolala, protože si myslela, že celá "akce" padla. No, v tu chvíli kdy mi oznámila, že jde se svou sestřenicí na bazén a nakupovat jsem nevěděl co dělat. Byl jsem bez doprovodu, zmatený a totálně bez chutě někam jít. I tak jsem to překousl a šel (mimochodem jsem rád za toto rozhodnutí!). S Natwikem jsem vyrazil do trafiky pro jízdenky a pak zpět k ní domů, kde jsme hráli naprosto šílenou hru s koláčkama. Díky této hry jsme málem nestihli autobus, protože Natwi musela nutně dohrát další level! Bylo vážně super potkat jejího kluka, když jsem byl zpocený a zadýchaný. Připadal jsem si totálně trapně. Ale to rychle opadlo, když jsem ho poznal blíže. Je to naprosto boží, hodný a sympatický kluk, kterého si Natka bezesporu zaslouží! Krásně se doplňují a vypadají roztomile. Zde bych se zastavil a podotkl, jak moc mě mrzelo, že v tu chvíli se mnou není Gabb.
Byl jsem natěšený na filmové zpracování Percyho Jacksona: Moře nestvůr. Ovšem, jak to tak u filmů s knižní předlouhou bývá, dopadlo to příšerně. Tedy sám o sobě byl film dobrý, postavy jakštakš, hlavní body taky, ale chyběla naprostá většina souvislostí a ta drtivá menšina, co zbyla, byla radikálně pozměněna (například, že Percy zničí Olymp ve 20, a ne 16 letech, dále že Tysona do táboru polokrených dovedl Poseidon a podobné zrůdnosti.). Při takových chvílích ale musíte oddělit svět knihy a filmu, aby jste se vyhnuli vulgarismům při promítání.
Na cestě domů jsem úplnou náhodou potkal Čubinu a byl z toho na větví, až jsem se klepal jako osika (doslova). Tak úžasná náhoda to byla! Rád bych s ní zašel ven, kdyby měla čas. Rozloučili jsme se se slibem, že mi napíše. Něž jsem dorazil domů, doprovázel jsem společně s Natkou Sammyho (Natčin přítel) na lázně, kde je ubytován celý srpen. Víte, je to Slovák, tudíž se ti dva spolu nevídají tak často. Cestou dolů do "centra" jsme si povídali o smyslu života, hodných lidem, a o tom, jak být šťastný. V tu chvíli jsem si uvědomil, jak můj život postrádá smysl a jak jsem nešťastný a nevyrovnaný. Musím už se sebou něco udělat a změnit se. Všechno na co pomyslím, můžu mít, a přesto mi není dobře. Od začátku školy se budu snažit o veliké změny. Není to jako obvyklé předsevzetí typu: budu se víc učit, číst a cvičit. To moje má hlubší, existenciální smysl.
Jsem rád, že i přes to, jaký jsem mám tolik přátel, kteří se mnou přečkávají nejhorší chvíle a pomáhají mi. Moc pro mě znamenáte a nesnesl bych vaši ztrátu.
Omluvte chyby, čárky a podobné nesrovnalosti. Nemám totiž náladu na korekturu a potřeboval jsem vypsat své pocity.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jste skvělí! :)