Cítíte se živí?

Otázka, kterou si pokládám už pár dní. Nedokážu s přesností určit, jak moc se cítím živý, protože nevnímám žádný čas, stres, nebo nějaké plánování. Díkybohu, že se na nebi střídá slunce a měsíc, a já poznám, kdy je zhruba čas jít spát. Asi na mě doléhá nedostatek školy. To kvůli ní cítím potřebu vstát z postele, osprchovat se a jít do školy, učit se a odpoledne opět dorazit domů. Chybí mi stereotyp a s ním i ten nudný rytmus žití. Na druhou stranu nedokážu říct, že by mi škola nějak chyběla. Docela rád si teď pospím do dvanácti (I když po měsíci v kuse to už tak prima není.). Mám teď fůru času a žádný nápad jak ho využít. Všichni jsou pryč a budou tu až v srpnu, a proto ležím doma a hledím do zdi. Hodně mi chybí Gabb., a zčásti se cítím prázdný kvůli tomu, že na osmnáct dní odjela na dovolenou s rodiči a píšeme si jenom večer. *chybíš mi, chci tě obejmout*

Ještě pořád se mi nepodařilo dokopat se ke čtení, což je u mě udivující, protože já čtu pořád a pořád, až si o mě mí rodiče myslí, že jsem chorobně závislý na písmenkách. Opět za to dávám vinu prázdninám. O víkendu se na to už ale vrhnu, protože se blíží měsíční lhůta pro sepsání recenzí a nechci nějak ohrozit spolupráci z nakladatestvími. Jupí! Už se těším, až dočtu těch pár stránek, něco o nich napíšu a dám to na blog.

Včera jsem rozjel jeden ze svých ultrakrutopřísných plánu! Sice většina z nich končí v hloubi mé mysli zcela zapomenutá, ale tenhle si přeji dotáhnout do konce. O co jde? No, abych to řekl stručně: Plánuji hipsta rekonstrukci své skříně. Vím, vám to přijde směšné, jak moc se snažím vypadat jako oni, jenže nějak začít musím a upřímně, nikdy mě nezraňovaly negativní ohlasy druhých. Vždy jsem totiž dělal hodně proto, abych co nejvíc šokoval okolí (Třeba jako minulý rok, když jsem si obarvil hlavu na žluto!). Začal jsem tím, že jsem si koupil nové boty. Vypadají moc zajímavě, až bych řekl, že i hodně staře, protože něco podobného nosil děda. Ale nejde přesně o to? Odlišit se od všeho mainstreamového a vyzařovat vlastním názorem?

Naštěstí se dokážu odprostit od nudy tím, že dnes po obědě zajdu ven se svou kamarádkou Čubinou. Jsem za to moc rád i když mě udivuje, že mi odpověděla na moje zprávy, přestože na na mě byla od začátku prázdnin naštvaná. Ale jsem nesmírně rád, až ji uvidím a popovídáme si. Dlouho jsem ji neviděl a nevěnoval jsem se ji a to teď hodlám změnit!

Taky se cítíte prázdní a znudění? Co prožíváte o těchto prázdninách? Těším se na komentáře.